Pasáže patří k nenápadným, a přesto zásadním součástem města. Nejsou dominantní, často nejsou cílem samy o sobě. Ale i tak zásadně ovlivňují způsob, jakým se v centru pohybujeme, zastavujeme a trávíme čas.
V Praze vznikaly pasáže především na přelomu 19. a 20. století jako odpověď na rostoucí provoz a potřebu propojit hlavní městské třídy s klidnějšími ulicemi a částmi města. Jednou z nejvýznamnějších staveb tohoto typu je právě Dům U Nováků, jehož pasáž patří dodnes k nejstarším v Praze (konkrétně druhá nejstarší dokončená v roce 1930!).
Historické pasáže nebyly navrhovány jako nejrychlejší cesta z bodu A do bodu B. Jejich význam spočíval v něčem jiném - nabízely chráněný, členitý prostor, který dovoloval zpomalit.
Pasáž Domu U Nováků tento princip naplňuje dodnes. Nevytváří přímý průchod, ale systém dvoran, průhledů a navazujících prostor, které návštěvníka vedou samy od sebe. Právě tato vlastnost z ní činí městský organismus: prostor, který reaguje na pohyb lidí a zároveň ho formuje.
Dům U Nováků byl celkově architektem Osvaldem Polívkou od počátku koncipován jako součást širší městské struktury. Polívka pracoval s pasáží jako s nástrojem propojení – mezi obchodem, ulicí a vnitřním životem domu. Pasáž tak pro něj rozhodně nebyla doplňkem, ale základním principem fungování celého domu.
Díky tomu se dům dokázal přizpůsobovat proměnám času a funguje dodnes. protože i když se obchodní provozy, služby i kulturní funkce měnily, pasáž zůstala stabilním prvkem.
Rozhodně! V době, kdy se centra měst potýkají s tlakem turismu a uniformními obchodními koncepty, nabízejí historické pasáže perfektní alternativu. Nejen, že začínají sloužit jako atrakce, ale hlavně pořád umožňují návrat ke klidu, ke každodennímu pohybu a lokálnímu životu.
Dům U Nováků je příkladem toho, že pasáž nemusí být nostalgickým pozůstatkem minulosti. Naopak - může fungovat jako živý městský prostor propojující historii s přítomností a dávající centru města stabilitu.